Co dělají děti na internetu? Budete se divit.

12.07.2018

Proč do toho pořád koukáš? Slyším mě? Vnímáš? Proč nejdeš ven, když je tak hezky? Tyto otázky často klade starší generace dětem. Zejména o prázdninách často babičky a dědové hlídající vnoučata nechápou, že virtuální svět hraje v životě dětí větší roli než svět reálný.

Zásadní otázky zní: Proboha, co tam pořád dělají, co hledají, s kým vlastně komunikují? Odpovědi se pokusil najít průzkum internetové poradny pro mladé Modrá linka a IPčko a společnosti Kaspersky Lab, který se zaměřil na mladé Čechy, Slováky a jejich rodiče. Průzkum naznačuje, že představy dospělých o tom, co děti na internetu skutečně dělají, se hodně liší.

Podle této zprávy česká a slovenská mládež nyní tráví na internetu v průměru tři hodiny denně. Pětasedmdesát procent mladých Čechů má svůj profil na sociální síti. Přitom třicet šest procent dětí se na ně zaregistrovalo ještě dříve, než dosáhly povolené věkové hranice dvanáct let. Některé poznatky autoři zprávy označují za alarmující. Například tu, že dvacet procent náctiletých komunikuje s lidmi, které zná pouze on-line. U čtyřiačtyřiceti procent z nich může obsah na jejich profilu na sociální sítě vidět kdokoli. Jinými slovy, jestliže roztomilá dvanáctiletá vnučka během pobytu na chatě u babičky tráví hodiny komunikací s někým přes mobil, opravdu by si babička neměla myslet, že holka tlachá virtuálně s kamarádkami ze školy, po kterých jí je smutno. Úplně klidně může komunikovat s mužem, kterého nikdy v životě neviděla, nikdo z rodiny ho nezná a nikdo neví, co si vlastně píší. Znepokojivá představa, ale, bohužel, realita.

Podobný případ nedávno řešila jedná pražská rodina. Sedmdesátiletý Karel si stěžoval synovi, že přece není normální, aby jeho vnuci ve věku třináct a deset let neustále v pěkných letních dnech na chalupě seděli u mobilů. "Nevycházejí z chalupy, nechtějí se koupat, nechtějí do lesa, nechtějí na kolo, nechtějí nic. Jen čučí do těch krabiček," zlobí se Karel. Jeho syn mu oponuje, že je to normální, že kluci jsou prostě v kontaktu s kamarády a vyhledávají informace, které je obohacují. Že takto prostě mladá generace žije. Jenže právě už zmíněný průzkum naznačil, že rodiče často rizika chování dětí ve virtuálním světě podceňují a uvědomí si je, až když je na ně někdo upozorní nebo dojde k maléru.

"Způsob chování dospělých a dětí ve virtuálním prostoru je odlišný, on-line aktivity rodičů nejsou tak různorodé, především pokud jde o kontakt s ostatními lidmi," uvedl k průzkumu psycholog Marek Madro z poradny IPčko. "Právě to může být důvod, proč rodiče přehlížejí některé potenciální kybernetické hrozby, kterým jsou jejich děti vystaveny. Nedostatek pozornosti a pochopení ze strany rodičů může u dětí vést k nadměrnému užívání internetu, kde se cítí být lépe pochopeni," dodal.

Z průzkumu také vyplynulo, že osmašedesát procent mladých lidí v průběhu dne opakovaně kontroluje sociální sítě, zda je na nich něco nového. Pětasedmdesát procent dotázaných zveřejňuje své fotky, pětačtyřicet procent datum svého narození a osmadvacet procent své telefonní číslo. Pak tedy klidně může docházet k situacím, jakou nedávno prožila jedna moravská rodina.

Zatímco trávila týden na chorvatském ostrově, telefonovali jim sousedé, že už druhou noc kolem domu projelo neznámé auto a další noc kolem něj procházel divný neznámý muž. Rodina žije na konci obce, jejich zahrada sousedí s lesem, se sousedy si domy navzájem hlídají, když někdo na čas odjede. Nakonec se se sousedy, kteří mají jejich klíče, dohodli, že jim v domě v noci rozsvítí a informují obecní policii o tom, že se tam v noci potloukají divní lidé.

"Opravdu to vypadalo tak, že může jít o zloděje, jako by si obhlíželi terén. Když jsme o tom mluvili, mladší syn se rozbrečel a říkal něco ve smyslu, že za to může on. Pak z něj vylezlo, že si dal na sociální síť informaci o tom, že celá rodina odjíždíme a že ví, že bratranec jeho kamaráda, kterého má mezi svými virtuálními přáteli, prodává kradené věci. Nevíme dodnes, zda si to syn jen namlouval nebo mezi tím skutečně byla spojitost a tipovali si náš dům. Každopádně synovi snad došlo, že je pitomost dávat si na sociální sítě informace o tom, že někam jedeme a dům je prázdný. Jako by pozval zloděje," vypráví majitel domu, Miroslav. A dodává: "Každopádně je pro mě strašné poznání, že můj třináctiletý kluk má v přátelích lidi, kteří prodávají kradené věci. To byl šok pro celou naši rodinu."

Tak hodně sil a optimismu do chvil, kdy budete sledovat své mladé rodinné příslušníky, kterak krásné letní dny tráví zaujatým koukáním do mobilů a notebooků. A nezbývá než doufat, že lidé, se kterými tak komunikují, pro ně nejsou hrozbou.

Původní zdroj článku ZDE.