K lidem, kterým pomáháte, musíte mít vztah, říká Ilja Hradecký, zakladatel organizace Naděje.

26.05.2018

Dlouhé roky se stará o lidi bez domova - lidi nemohoucí a bezbranné. I díky tomu dnes Ilja Hradecký dostane cenu Františka Kriegela za občanskou statečnost. "Od chvíle, kdy jsem se to dozvěděl, jsem na rozpacích," přiznává Ilja Hradecký v rozhovoru s Janem Pokorným.

V roce 1990 zakládal Naději, jednu z vůbec prvních neziskových organizací u nás. Ta se dnes už téměř tři desetiletí stará o lidi bez domova, s handicapem nebo jinak ohrožené. A v samotném Iljovi Hradeckém prý naděje zůstala dodnes. "Jsem nenapravitelný optimista," usmívá se.

Jsem nenapravitelný optimista.Ilja Hradecký

Naději zakládal společně s manželkou, a to v době, kdy pro neziskové organizace a organizace, které nabízejí pomoc lidem v nouzi, dosud neexistoval ucelený rámec. "Postupně jsme se naučili profesionalitě. Všechno přicházelo samo," vzpomíná.

V práci, jako je ta jeho, si člověk musí udržovat nadhled. Ale ne příliš velký. "Chladná pomoc není možná. Je potřeba mít k lidem, kterým chceme pomáhat, vztah," popisuje Ilja Hradecký. "Ale že by se z nás stali s kamarádi? To spíš výjimečně."

Mimochodem, mysleli jste si, že bezdomovec nemůže být šťastný? Omyl. "Jsou tací, kteří jsou se svým stavem vyrovnaní. Pak jsou tací, kteří se svým stavem chtějí něco dělat... a jiní už rezignovali. Pak je návrat velmi těžký."

Jeho práce ale přináší i šťastné příběhy. "Zažil jsem člověka, který přišel jako klient-bezdomovec. Pak se na nějakou dobu ztratil, aby se nakonec znovu objevil. A řekl, že by rád pracoval ve street worku. Nakonec jsme se dohodli. Byl ve street worku několik let, oženil se - a dnes je misionářem v Nikaragui."

Původní zdroj článku ZDE.