Kobr Miroslav

17.09.2018


Jak život plynul...

Devět jedinečných osudů.

Devět lidí, devět životních příběhů.

Zjistěte, jak žijí ostatní, jakým způsobem prožívali své dětství, co je baví, jaké mají hodnoty, jaké životní překážky museli překonat, aby se dostali tam, kde jsou a co jim přineslo komunitní centrum.

K vyššímu věku s velkými zkušenostmi. 


Můj život 

Narodil jsem se v okolí Prahy, v městečku Úvaly, okres Praha-východ na začátku války v roce 1940. Vzhledem k obtížné situaci jsem se narodil doma za pomoci porodní asistentky jako prostřední ze třech bratrů. Základní osmileté vzdělání jsem absolvoval v rodném městečku, jedenáctiletou střední školu pak v blízkém, tehdy okresním městě Český Brod. Po maturitě v roce 1957 jsem absolvoval PřFUK, Přírodovědeckou fakultu University Karlovy, geologicko-geografickou sekci, na katedře Užité geofyziky v roce 1962. Po ročním zaměstnání v IGHP Žilina (inženiersko-geologický prieskum) a dále v GP Praha (geologický průzkum), karotážní středisko Tuchlovice, jsem se vrátil na PřFUK na doktorský pobyt (tehdy aspirantura). Po jeho dokončení a obhájení vypracované vědecké práce jsem obdržel titul RNDr (Rerum naturalium doctoris) a vědeckou hodnost CSc (kandidát geologicko-mineralogických věd). To mi umožnilo dále pracovat na PřFUK jako výzkumný - samostatný vědecký pracovník ve specializaci Geofyzikální měření ve vrtech (Karotáž). Kromě vědecké práce jsem se podílel i na pedagogické činnosti na katedře, na mezinárodní spolupráci jak studentů, tak i pracovníků v oboru užitá geofyzika, jelikož jsem byl zvolen předsedou České Asociace pracovníků v užité geofyzice (ČAAG) po jejím založení v roce 1992 (1992-1996) a opakovaně v roce 2000 (2000 - 2004). Po dosažení důchodového věku stále udržuji kontakt jak s pracovištěm na PřFUK, tak s ČAAG, kde jsem obdržel čestné členství.

Milníky, které ovlivnily můj život byly jednak zákonité, jednak nahodilé. Formování mé osobnosti vycházelo z uspořádání naší rodiny, ze vztahů mezi rodiči a vztahů mezi sourozenci. Pro mne osobně pak byly důležité průběžné i závěrečné výsledky při studiu na jednotlivých školách, úspěchy při výběrových řízeních (volby, granty, zahraniční pobyty apod), seznámení a svatba s mou manželkou, narození našich dvou dětí, po roce 1990 pak setkávání s lidmi, kteří mohli ovlivňovat můj život. Za zásadní podnět považuji společenské změny v roce 1989, ale i předchozí události v roce 1968 a klima kulturní a společenské v oněch letech zvané "zlatá šedesátá léta". Pro formování mladých lidí považuji za důležité mít možnost strávit určitý delší čas v cizině. Já jsem měl takovouto možnost v letech 1970 a 1971 a také v letech 1985-1988 při dlouhodobých pobytech s rodinou na Kubě. Takové pobyty rozšiřují obzor člověka. Kuba měla silný vliv na náš další život a životní postoje.

Vzpomínání na dětství mě vrací do starých časů a míst. Bydleli jsme v rodinném domě se zahradou v malém městě ve skromných podmínkách. Dnešní technika neexistovala, přesto nemám pocit, že jsem byl ošizen. K formování osobnosti přispívala výchova doma (četba) a ve škole (výborná úroveň), mimo školu činnost ve sportovním prostředí SOKOL Úvaly, zejména oddílu házená. Zde se vyskytovala skupina vzdělaných mladých lidí navázaných na výchovu v JUNÁKU, kteří dovedli nejen trénovat, ale i vést i mladší kategorie dorostenců a žáků. Takto se vytvořily skupinky dětí se stejnými zájmy a mohli se realizovat. Společně s námi bydleli v domě rodiče mého otce a jeho bratr. Ten se nám věnoval podle možností (naučné vycházky, výuka jazyků). Jiný zdroj výchovných podnětů pocházel z matčiny strany. Moje máma pocházela z Bánovců nad Bebravou, kde žila s rodiči a sestrou, která se po provdání odstěhovala do Nitry. V předškolním i školním věku jsme část prázdnin trávili na Slovensku ve zmíněných městech. Jak u babičky, tak u tetičky a strýčka jsme se měli vždy výborně. Bezkonfliktní vztahy, nová kamarádství a jiné prostředí na mě vždy působilo podnětně. Vždy jsme se na tyto pobyty těšili a nyní vzpomínám na ně velmi láskyplně. 

Časy dnešní a minulé 

V době mého mládí a dospívání bylo zřejmé, že ve společnosti nebyly vztahy v pořádku. Jako děti jsme musely mít na paměti, že ne vše, co se říká doma, se může říkat jinde. Na druhé straně život všech byl organizovaný tak, že lidi nemuseli rozhodovat. Žilo se pohodlně bez odpovědnosti za rozhodování. Přijímací řízení na školy či důležitá místa byla bodována v systému tzv. komplexního hodnocení, kde odborná úroveň nebyla často nejdůležitějším kritériem. Cesty do zahraničí byly prakticky nemožné, administrativní překážky a nesměnitelná naše měna neumožňovaly téměř žádné cesty. Úroveň zásobování a nabídka výrobků v obchodech byla chabá. Nepohodlné názory byly často brutálně potlačovány. Pozitivem bylo mládí....

Dnes vnímám největší pozitivum ve změně v osobní svobodě člověka. To je pro mne největší hodnota změny v uspořádání společnosti v roce 1989. Navzdory některým negativním věcem, které se vyskytují v našem běžném životě, hodnotím současnou dobu jako nesrovnatelnou s předchozím nedemokratickým systémem. Jen je zapotřebí současně se svobodou důsledně vyžadovat zodpovědnost.

Moje hodnoty 

Je zřejmé, že nejdůležitější je zdraví, bez toho se člověk neobejde, zejména v mém věku. S tím souvisí i rodinná pohoda a dobré vztahy obecně doma, na pracovišti i jinde mezi lidmi. K tomu přispívá tolerance, spolehlivost, pravdomluvnost, rozvážnost, spravedlnost, trvalost názoru. Přesto bych rád vyzvedl svobodu. Možnost se sám svobodně rozhodovat, to je zásadní vymoženost, kterou jsme získali v listopadu 1989 a musíme si ji velice vážit a nepovažovat ji za samozřejmost.

V průběhu svého života nepociťuji nutnost měnit svoje názory. Domnívám se, že své názory jsem si postupně utvářel uvážlivě a byly přebírány od rodičů a prarodičů. Pokud jsem názory získával ve škole, měl jsem štěstí na dobré učitele. S věkem se mohl měnit důraz, ale zásadně jsem svoje názory rozhodně nemusel měnit.

Pokud bych mohl formulovat své zkušenosti, řekl bych toto. V mládí je potřeba sportovat. Tím se posiluje nejen fyzická kondice, ale i charakterové vlastnosti člověka. V pokročilejším stadiu studia a/nebo v začátcích profesionální dráhy je žádoucí pobyt v zahraničí. Jde nejenom o získání zkušeností a rozšíření obzoru, ale i o navázání osobních kontaktů, které jsou často prospěšné pro vlastní uplatnění. Pro vlastní život vyznávám zásadu: člověče, pomoz si sám, pak i Pán Bůh ti pomůže. Prostě spoléhat se sám na sebe, v potížích nepanikařit, být si jistý, že vše má řešení. Důležité pro spokojený život je vybrat si takové povolání, které přináší radost. Přál bych všem lidem, aby byli v práci spokojeni, aby tam nechodili, protože musí, ale aby z ní měli potěšení, že jsou užiteční. V opačném případě je to neštěstí v životě.

Moje sny

Spíše bych zde vyjádřil své přání, abychom si sami nepokazili svůj životní styl a své prostředí. Abychom si uvědomovali, že se máme fakt dobře, jako nikdy dříve, ale pokud nebudeme o stávající demokratické zásady pečovat, můžeme je rychle ztratit.

Nepatřím k typu lidí, kteří sní. Snažil jsem se v životě zařizovat podle reálných možností, které jsme měli. Hodnotím svůj život jako naplněný, právě se s manželkou dožíváme 55 let společného života společně se dvěma syny a šesti vnoučaty. V práci jsem byl spokojený, protože jsem si vybral obor, který se mi líbil a spolupracoval jsem s výbornými kolegy. Pokud něčeho lituji, tak pozdního příchodu změn v roce 1989. Samozřejmě jsem velmi rád, že ke změně společenského systému došlo, ale současně lituji, že to nebylo o pár let dříve.

Nejraději vzpomínám na dětství a na zahraniční pobyty na Kubě a na krátkodobý měsíční pobyt v Mexiku. Tyto pobyty poskytly představu, jak se žije v zemích Latinské Ameriky, tj. že jsou i jiné životní styly než v Evropě.

Co mě baví 

Volný čas věnuji činnostem, které mi dávají šanci udržet si co nejdéle dobrou životní pohodu. Jsou to v prvé řadě pravidelné procházky s intenzivní chůzí (doporučované lékaři). Dále se snažím o kulturní kontakt se současnou dobou (koncerty, balet, ..., četba knih, poslech rozhlasu, televize), kontakty s přáteli. Oživení také přináší každé setkání s vnoučaty.

Rád chodím do KC na tai-chi, protože prováděná cvičení jsou prospěšná, ale i filosofie cvičebního přístupu je mi blízká. Líbí se mi i vycházky po Praze, byly velmi zajímavé. Oslovují mě i různé přednášky a diskuze.

Zapojení do aktivit KC mi dalo stabilní, uklidňující pocity v životním shonu díky příjemné atmosféře, která zde panuje a přenáší se i na mne. Cítím v KC jisté zázemí, kam se mohu obrátit o pomoc v případě potřeby.