MYLNÉ PŘEDSTAVY O STÁRNUTÍ A ZDRAVÍ

21.06.2018

Mezi některé z největších překážek rozvoje správné veřejné politiky v oblasti stárnutí patří všudypřítomné mylné představy, negativní postoje a předsudky o starších lidech. Přestože existují naprosto zřejmé důkazy o mnoha přínosech starších lidí pro své společnosti, jsou často stereotypně chápáni jako závislí, slabí, mimo kontakt s realitou nebo jako zátěž. Tyto postoje (předsudky) ohledně věku omezují svobodu starších lidí žít takový život, který si vyberou, a zároveň naši schopnost zhodnotit tyto velké lidské schopnosti, které starší lidé představují. 

1. Neexistuje žádná typická starší osoba

Starší věk se vyznačuje velkou rozmanitostí. Někteří 80letí lidé mají úroveň tělesných a duševních schopností srovnatelnou s 20letými. Jiní ve stejném věku mohou vyžadovat rozsáhlou péči a podporu základních činností, jako je oblékání a jídlo. Opatření by měla být navržena tak, aby zlepšila funkční schopnost všech starších lidí, ať už jsou zdatní, závislí na péči nebo někde mezi nimi.

2. Rozmanitost ve vyšším věku není náhodná

Velká část rozmanitosti v kapacitě a okolnostech pozorovaných ve starším věku je důsledkem kumulativního vlivu výhod a nevýhod v průběhu života lidí. Fyzické a sociální prostředí, v němž žijeme, mají silný vliv na zdravé stárnutí. Zároveň také vztahy, které máme s naším prostředím, jsou ovlivněny faktory, jako je rodina, v níž jsme se narodili, pohlaví, etnická příslušnost a finanční situace.

V důsledku toho mají starší lidé s největšími potřebami v oblasti zdraví často k dispozici nejméně ekonomických a sociálních zdrojů, aby tyto potřeby mohli uspokojit. Opatření musí zabránit zvětšování nerovností v oblasti zdraví, které jsou základem této rozdílnosti.

3. Jen malá část starších lidí je závislá na péči

Jen malá část starších lidí je závislá na péči ostatních. Ve skutečnosti jsou starší lidé svým rodinám a společnosti velice prospěšní. Výzkum ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska v roce 2011 zjistil, že příspěvky starších lidí prostřednictvím daní, spotřebitelských výdajů a dalších ekonomicky hodnotných aktivit činily téměř o 40 miliard liber více než výdaje na ně prostřednictvím důchodů, sociální a zdravotní péče.

Toto číslo má do roku 2030 vzrůst na 77 miliard GBP. Ačkoli je k dispozici méně důkazů od zemí s nízkými a středními příjmy, významný je i příspěvek starších lidí v těchto prostředích. Například v Keni je průměrný věk drobných zemědělců 60 let, což je rozhodující pro zajištění potravinové bezpečnosti. Nastavení opatření by se měla vyhýbat stereotypním názorům, které vedou k diskriminaci jednotlivců a skupin pouze na základě věku.

4. Stárnutí populace zvýší náklady na zdravotní péči, ale ne tak, jak se očekávalo

Přestože je starší věk obecně spojen se zvýšenou potřebou zdravotní péče, je vazba na využití zdravotních služeb slabá. Například, navzdory vysokému zatížení nemocemi v prostředí s nízkými příjmy, využívají starší lidé zdravotní služby méně často než mladší dospělí. V zemích s vysokými příjmy rostou důkazy o tom, že přibližně ve věku 70 let výdaje na zdravotní péči na osobu výrazně klesají, přičemž dlouhodobá péče vyplňuje mezeru.

Jedním ze způsobů, jak kontrolovat zbytečné náklady na zdravotní péči, je tedy investovat do systémů dlouhodobé péče. Umožnit lidem žít dlouhý a zdravý život může také zmírnit tlak na inflaci nákladů na zdravotní péči, neboť některé náklady na zdravotní péči ve skutečnosti v pokročilém stáří klesají.

5. 70 zatím není nových 60

Je málo důkazů, že starší lidé dnes žijí v lepším zdraví, než tomu bylo u jejich rodičů nebo prarodičů.

Analýza WHO z roku 2014 založená na rozsáhlých dlouhodobých studiích prováděných v zemích s vysokými příjmy naznačuje, že ačkoli se může mírně snížit prevalence těžkého zdravotního postižení (definovaná jako situace, kdy je od jiné osoby vyžadována pomoc při provádění základních činností, jako je jídlo a mytí) v posledních 30 letech, nebyla zaznamenána žádná významná změna v závažnosti zdravotních postižení. Investování do zdravého stárnutí je klíčové pro to, aby země mohly ze stárnutí populace těžit.

6. Dobré zdraví ve vyšším věku neznamená jen absenci choroby

Většina lidí starších 70 let mívá současně mnoho zdravotních potíží, ale i tak je nadále schopna dělat věci, které jsou pro ně důležité. Kombinace tělesných a duševních schopností člověka (tzv. vnitřní schopnost) mnohem více vypovídá o jejich zdraví a blahobytu než přítomnost nebo absence nemoci.

Služby, které jsou integrovány a zaměřují se na zlepšení skutečné vnitřní schopnosti starších lidí, mají lepší výsledky a pravděpodobně nebudou dražší než služby zaměřené na konkrétní onemocnění.

7. Rodiny jsou důležité, ale nemohou samy o sobě poskytnout péči, kterou mnoho starších lidí potřebuje

Zatímco rodiny budou vždy hrát v dlouhodobé péči hlavní roli, změna demografie a sociálních norem znamená, že pro rodiny samotné nemusí být možné splnit potřeby starších lidí závislých na péči. Dlouhodobá péče je více než uspokojování základních potřeb - jde o zachování práv starších osob (včetně zdraví), základních svobod a lidské důstojnosti.

To znamená, že pečující potřebují odpovídající školení a podporu. Odpovědnost za dlouhodobou péči by měla být rozdělena mezi rodiny, vlády a další sektory, aby byl zajištěn přístup ke kvalitní zdravotní péči a aby se zabránilo finančním ztrátám jak starším lidem, tak jejich pečovatelům.

8. Výdaje na starší obyvatelstvo jsou investicemi, nikoliv náklady

Spíše než zaškatulkování výdajů na starší obyvatelstvo mezi náklady, je lepší považovat je za investice. Tyto investice mohou přinést významné dividendy, a to jak v oblasti zdraví a blahobytu starších lidí, tak i společnosti jako celku prostřednictvím zvýšené účasti, spotřeby a sociální soudržnosti.

Opatření by měla být vymezena způsobem, který zvyšuje schopnost starších lidí dělat věci, kterých si cení a takto přispívali, než se jednoduše snažit snížit sociální výdaje.

9. Všechno není o genech

Zatímco zdravé stárnutí začíná při zrození naší genetické dědičnosti, pouze přibližně 25% rozmanitosti v dlouhověkosti je vysvětleno genetickými faktory. Dalších 75% je z velké části výsledkem kumulativního vlivu interakcí s naším fyzickým a společenským prostředím, které formují chování a expozice po celou dobu života.

Mnoho příležitostí a bariér, kterým čelíme, je silně ovlivněno osobními charakteristikami, jako je naše pohlaví a etnická příslušnost, stejně jako zaměstnání, úroveň vzdělání a bohatství. Opatření by měly řešit tyto interakce mezi člověkem a prostředím v průběhu celého života.

10. Povinné věkové hranice pro odchod do důchodu nepomáhají vytvářet pracovní místa pro mladé

Nařízení prosazující povinný věk odchodu do důchodu nepomáhají vytvářet pracovní místa pro mladé, ale snižují schopnost starších pracovníků přispívat. Snižují také možnosti organizacím využívat schopnosti těchto starších pracovníků. Věk nebyl prokázán jako důvěryhodný ukazatel pro posouzení potenciální produktivity nebo zaměstnatelnosti.

Navíc průzkumy ve Spojených státech například zjistily, že většina lidí, kteří se blíží k tradičnímu věku odchodu do důchodu, ve skutečnosti nechce do důchodu odejít. Navzdory tomu mají mnohé země nebo odvětví průmyslu stále povinný věk odchodu do důchodu. Tyto diskriminační praktiky by měly být zrušeny.


Zdroj článku: https://www.dustojnestarnuti.cz/clanky/soubor-faktu-mylne-predstavy-o-starnuti-a-zdravi/