Pane, nejste gay?

19.04.2018

Je to věc, o které se téměř nemluví. Lesby a gayové v seniorském věku jsou skupina, která jako by neexistovala. Narozdíl od mladých lidí mnoho z nich svou odlišnou sexuální orientaci tají.

Tady je příběh pana Oldřicha z malé severomoravské obce. Až koncem devadesátých let řekl kolegyním v práci, že je gay. V té době mu už bylo pětačtyřicet. Nynější penzista žije sám, v životě měl jen dva dlouhodobější vztahy s muži. S jedním se rozešel, druhý zemřel. Cítí se osamělý a z velké části proto, že nechce, aby se v místě jeho bydliště vědělo, že ho ženy nezajímají.
"Vždycky se směju, když vidím, jak se dnes různé celebrity chlubí homosexualitou, jak se po ulici vodí za ruku dvě holky. Za mých mladých let bylo něco takového nepředstavitelné, za přítelem jsem jezdil tajně do Prahy," vypráví. Myslí si, že kdyby byl mladý v této době, určitě by si partnera našel snáz a svou odlišností by se netrápil.
"Asi bych ji nezdůrazňoval, ale ani netajil. Ale teď mi přijde divné, aby u nás ve vsi v hospodě všichni věděli, že já, starý dědek, jsem na kluky. Lidé vyššího věku jsou konzervativní. Dali by mi najevo, že mě neberou mezi sebe. A tak jdu občas na pivo, ale jinak se cítím sám."
Problém u starších homosexuálů: samota
Společnost Proud, která se zabývá postavením menšin ve společnosti a akcemi na podporu lidských práv, zpracovala studii, jak jsou na tom gayové a lesby vyššího věku. Protože se o nich nepíše, nemluví, nedávají o sobě vědět.
"Senioři s odlišnou orientací jsou vystavení dvojímu zneviditelnění," říká Jolana Novotná, koordinátorka projektu, který se touto problematikou zabývá. "Jednak jde o zneviditelnění v komunitě samé a zadruhé, společně s ostatními seniory ve většinové populaci v současné společnosti, která klade důraz na mládí a ekonomickou produktivitu. Mají obdobné starosti jako senioři obecně, ale navíc se jich dotýkají i specifické problémy. Jedním z největších je samota, která je hlubší než u ostatní populace, protože často dožívají bez rodinného zázemí. Gayů se tato situace týká více než leseb," vysvětluje. 
Mnohé lesbické ženy si přes svou odlišnou orientaci pořídily dítě, často se stává, že vychovávají dítě dvě lesby společně. Takže častěji mají ve stáří někoho, kdo jim občas udělá společnost nebo s něčím pomůže. Muži zpravidla dožívají osamoceni. 
"Ve společnosti obecně přežívá názor, že homosexualita není záležitostí seniorů. Jejich snaha navázat stejnopohlavní vztah bývá v tomto věku odsuzována více než vztahy heterosexuálních vrstevníků a vrstevnic," podotýká Jolana Novotná. Je to tak, šedesátiletý heterosexuální muž, který nechce být sám, má slušné šance najít přítelkyni. Ale šedesátiletý gay? Takřka vyloučeno. Kde? Na gay seznamkách či akcích? Tam chodí mladí. A navíc je tady ta otázka: Co by tomu řeklo okolí?
Za mládí dnešních seniorů bylo zvykem takové vztahy tajit. Neexistovala registrovaná partnerství, jen málokdo měl odvahu dát okolí najevo: Jsem Karel a miluju Pepu. Takto o tom vypráví Ivan, gay z Prahy, kterému brzy bude sedmdesát. "Deset let jsem byl ženatý, mám dceru. Manželka tušila, že se mnou něco není v pořádku, nakonec jsme si vše řekli na rovinu a zůstali jsme přáteli. V tom je moje štěstí, o rodinu jsem vlastně nepřišel. Za bývalou ženou a dcerou občas jezdím na chatu, často volají, jestli něco nepotřebuju. Znám ale několik kluků, kteří na stáří zůstali úplně sami," vypráví. 
Kdo bude dědit?
Mnoho z nich má i problémy s dědictvím po smrti partnera. I když třeba spolu žili řadu let a vybudovali domov, pokud vše právně neošetřili, stává se, že po smrti jednoho druhý nemá na nic nárok. A dědí třeba vzdálení příbuzní, který je celý život odsuzovali a nestýkali se s nimi. 
Společnost Proud se nyní chystá na toto téma rozproudit diskusi a lidem, kteří se kvůli věku a své orientace dostali do tíživé situace, pomáhat. Protože jde o jedno z mála tabu, které v naší společnosti po roce 1989 zůstalo. Ale to, že i mezi seniory jsou lesby a gayové, je zkrátka normální věc. 

Původní zdorj článku ZDE.